V.díl

• Závady a jejich prevence
• Kontrola kvality

V minulém díle jsem popsal nejčastější typy poruch a jejich příčiny. Poruchám je možno samozřejmě předcházet a to především dodržováním již dříve uvedených podmínek, zejména klimatických a nepodceněním přípravy podkladu. Také vhodnost technologického zařízení a jeho obsluha výrazně ovlivňuje kvalitu a může zcela vyloučit široké spektrum možných poruch. Nejvážnější poruchy mají příčinu v nedodržení směšovacího poměru (přestože tolerance poměru může být A:B až -2 % ÷ +10 % ve prospěch B). Nedodržení poměru, se kterým je možno se setkat u poruchových střech je však daleko větší. Nejčastější příčinou je neodborná, neškolená obsluha bez zkušeností.

Vlastním zdrojem nedodržení poměru bývá:

• špatná funkce tzv. „sudových čerpadel“, které dopravují materiál ze sudů do stroje. Funkce těchto čerpadel Musí být 100% a je doporučeno stroj plnit tlakem nad 10 atm (při vyšších viskozitách vznik kovitace),
• zanešení vstupních filtrů technologického zařízení, obzvláště složky B, která při nízkých teplotách krystalizuje. Nedostatek B komponentu potom při reakci způsobí větší počet buněk s otevřenou strukturou a nasákavost pěny.
• netěsnost hlavních vysokotlakých pump, které bez výměny těsnících kroužků mohou propouštět materiál. Tato příčina je signalizována manometry rozdílem hodnot na výstupu materiálu.
• netěsnost hadicového vedení, tzn. ztráta materiálu z hadice od stroje k pistoli. Obvykle se tato závada projevuje na straně složky A, která hadice po dvou až třech letech zevnitř poškodí. Signalizace okamžitě na manometru výstupu materiálu.
• zanešení filtrů na pistoli nebo zanešení trysek v pistoli. Signalizace okamžitě na manometru výstupu materiálu. Každý výrobce technologického zařízení doporučuje pistoli po ukončení práce vyčistit, při velkých pracech průběžně. Již sestavení pistole a nastavení jejích částí mezi sebou může ovlivnit kvalitu nástřiku - např. rovnoměrnost nastříkané vrstvy.

Každé technologické zařízení vyžaduje zodpovědného a školeného pracovníka, který při nástřiku neustále kontroluje činnost stroje. Nezanedbatelné je kontinuální zásobování sudových čerpadel materiálem, protože malé zavzdušnění jedné z cest materiálu může způsobit nepoměr směsi nebo až nákladné poškození stroje. Před nástřikem a načerpání materiálu do stroje je nutné velmi dobře zamíchat složku A, ve které jednotlivé prvky sedimentují (po 24 hodinách). Nezamíchaná složka A může způsobit nerovnoměrnou objemovou hmotnost pěny na střeše (nerovnoměrné mechanické vlastnosti vrstvy, hlavně pevnost v tlaku).
Samozřejmě, že zdrojem poruchy může být i vlastní materiál, i když to bývá zřídka kdy. Bohužel i s tímto jsem se setkal a je na výrobci materiálu, zda podpoří zpracovatele při odstranění závady (pokud zpracovatel neporušil pravidlo zpracování, lze to zjistit při prohlídce). Možná, že výše uvedená fakta mohou vyvolat dojem, že je nemožné neustále dodržet 100% kvalitu - není to pravda. Pro zkušený personál, sehraný a pracující v neustálém kontaktu mezi sebou, je to hračka. Vím, že zkušený „stříkač“ pozná změnu poměru již na odstínu dopadajícího aerosolu (!), či na změně tlaku materiálu vycházejícího z pistole. Tato práce vyžaduje mistry - zkušené řemeslníky. A čím více nastříkají, tím je jejich práce kvalitnější.
 

Kontrola kvality je magický pojem a skrývá se pod různými systémy (Czech Made, ISO 9000, TÜV apod.). Všichni máme ale zkušenost, že málokterá věc je však naprosto kvalitní. Stejně tak u technologie pur je dodržování kvality důležité - více jak u např. pokládky asfaltových pasů či folií z PVC. Je třeba vzpomenout též na velmi dobrý záměr vytvořit Asociaci PUR, volné sdružení firem provádějících tuto technologii, kde jedním z hlavních úkolů měla být kvalita. Bohužel, v zemi, kde se někdy těžko dodržují zákonné předpisy a normy, je nepravděpodobné věřit na dobrovolnou zodpovědnost.
Řadu nekvalitních realizací provedly právě některé dnes již neexistující firmy, zaštiťující se členstvím v Asociaci. Přesto, velké uznání patří p. ing. Švecovi, který se dodnes snaží udržet kvalitu technologie. Myslím si však, že všechny systémy kontroly kvality vždy končí v daném momentě na stavbě u té skupiny pracovníků, která nástřik provádí. Osobně jsem stoupencem vazby kvality na ekonomické ohodnocení práce, což se mě (mé firmě) vždy vyplatilo. Kvalitu výsledného díla žádný papír nezajistí, ať má jakkoliv honosný název. Podotýkám, že jsou to mé subjektivní názory a některý čtenář nemusí se mnou souhlasit.
Na závěr této kapitoly se možná hodí rčení - „kdo nic nedělá, nic nezkazí“ - ale nemůže to být stálé zdůvodňování mnohdy závažných poruch. Solidní přístup je chybu opravit - ale solidních přístupů dodavatel - odběratel je čím dál tím méně. Často slýchám „normální je neplatit“ a negativní efekt podružné platební neschopnosti vytváří řetězovou reakci negativních vztahů. Nebo snad „hlavu vzhůru?“