Polyuretanové střechy (od A do Z)
Příprava podkladu pro nástřik
V prvé řadě je to příprava technická. Vždy je nutné střechu vidět na vlastní oči, rozhodnout, zda je střecha pro nástřik tvrdou pěnou vhodná, projít a často udělat sondy (v případech, že jsou pochybnosti o skladbě). Dobré je střechu posoudit z hlediska kondenzace a tepelného odporu (pomocí software). Důležité je nezanedbat klempířské prvky a konstrukce, dle stavu tyto vyměnit. Vždy je nutno vzít v úvahu, že střecha bude sloužit 30 či více let a pur pěna je nanesena i na klempířské výrobky - vhodné je používat titanzinkový plech. Pozornost vyžadují i vpusti.
Dalším důležitým prvkem je vlastní krytina a její stav (a obsah vlhkosti pod ní.). Jedná-li se o asfaltové pásy a jsou-li na nich boule, je nutné je rozříznout, vysušit hořákem a zpět zatavit. Uvolněné části (na atikách) je vhodné zcela odstranit. Je-li pod pásy větší množství vlhkosti, nebo pásy nekotví k podkladu, je nutné je celoplošně demontovat. Podcenění přípravy je častou příčinou poruch nově rekonstruovaných střech (a nejen purem). U plechových krytin - falcovaný nebo trapézový plech - je nutné odstranit povrchovou korozi, natřít základovou barvou a snýtovat uvolněné spoje. Hliníkový plech podle stavu povrchu opatřit primerem. Vlnitý eternit vždy dokonale očistit (drátěným koštětem, lépe tlakovou vodou a nechat dobře vyschnout), napenetrovat.
Hromosvodovou soustavu je vždy nutné rozebrat a po nástřiku opět smontovat. Viděl jsem také střechy, kdy „firma“ přestříkala vše, co na střeše bylo, včetně hromosvodů, odložené trubky lešení a okapových žlabů. To je samozřejmě vrchol neserióznosti a taková firma nemá právo na existenci.
Před vlastním nástřikem se střecha musí dobře zamést. Plochy v bezprostřední blízkosti nástřiku (světlíky, ventilátory, okna apod.) je dobré zakrýt folií, neboť nástřik velmi dobře ulpívá i tam, kde nemá.
Nástřik
Nástřik se provádí za výše zmíněných klimatických podmínek - s citem pro daný typ podkladu. Plechové střechy lze stříkat pouze ve vyšších teplotách (od 20 ?C výše), neboť plech je dobrý tepelný vodič a při nízkých teplotách odvádí reakční teplo při nástřik (snižuje se adheze k podkladu). U asfaltových podkladů nebo eternitu je situace podstatně lepší.
Před nástřikem plochy je vhodné „zastříknout“ detaily - tzn. atiky, odvětrávací komínky apod. Celková tloušťka nástřiku může být neomezeně silná, vždy vrstvená po 10, max. 15 mm. Způsob vrstev zaručuje rovinnost nástřiku za předpokladu dobře seřízené pistole a zručného stříkače. U rovných podkladů (asfalt. pásy, beton ap.) se nástřik provádí vždy ve vrstvách na sebe kolmých - nejméně ve 3, každá cca 10 mm silná. U vlnitých podkladů (vlnitý, trapézový plech, eternit) se nástřik opět provádí vždy ve vrstvách - nejméně ve 3, každá cca 10 mm silná - avšak vždy ve směru spádu střechy. Vrstvy se na sebe vždy přesazují, opět za účelem rovinnosti nástřiku. Přerušení nástřiku je nutné ukončit celkovou hotovou vrstvou, neboť pokračování další vrstvy na již nastříkaný pur může za určitých podmínek znamenat riziko separace vrstvy.
Rozhodující pro kvalitu střechy je zručnost a zodpovědnost osádky stroje a stříkačů - zručnost a cit získává po letech a v zájmu firmy je stabilita tohoto personálu. Fluktuace a nezkušenost jsou časté příčiny vzniku nekvalitní práce.
Jako u většiny plastů, dochází vlivem UV záření na povrchu hmoty ke změnám, resp. narušování poslední molekulární vrstvy, která zhnědne a zkřehne do tloušťky max. 1 mm. Tato vrstva tvoří sama o sobě opět jakousi ochrannou vrstvu proti UV záření (například měď a měděnka). Chemicky dochází ke změně dvojné vazby benzenového jádra na jednoduchou. Z tohoto důvodu se na pěnu nanáší ochranný UV nátěr.
UV nátěr má v některých případech i další funkci - ochranu povrchu pěny proti mechanickému poškození. Nejčastějším bývají pohyby ledu (zmrzlých louží) v zimě. Spád střechy vyžaduje vhodnou volbu UV nátěru, kterých je celá řada, v různých cenových relacích a tomu odpovídajících kvalitách. Dále je třeba též posoudit difuzní odpor nátěru ve vztahu k charakteru střechy a bilance vodních par.
Asfaltové nátěry
jsou levné, s velmi nízkou nasákavostí filmu, velkým difuzním odporem - je třeba uvážit, zda jsou vhodné, životnost 5 - 6 let
Akrylátové nátěry
kvalitní, jsou dražší, mají o něco větší nasákavost filmu (kvalitní do 5 %), s menším difuzním odporem, univerzálně použitelné, životnost 5 - 8 let
Polyuretanové
patří mezi ty kvalitní a drahé s nízkou nasákavostí filmu, nízkým difuzním odporem a dlouhou životností 10 až 15 let
Posyp kamínkem
je jedna z variant, která se používala v Německu. Je to levné a účinné řešení ochrany tvrdé pur pěny, avšak velmi staticky zatěžuje konstrukci střechy.
Aplikace UV nátěrů je možná válečkováním, nátěrem nebo nástřikem. Ten je nejvhodnější, neboť tloušťka filmu je stejnoměrná a odpadá doprava materiálu po střeše a možnost mechanického poškození tvrdé pěny. Nátěr se nanáší ve dvou vrstvách (křížem) na suchou a čistou pěnu. Důležité je proschnutí první vrstvy před aplikací druhé. V místech možných louží je dobré nátěr zesílit. Obnova nátěrů je individuální, dle jejich stavu. Dobře aplikovaný nátěr by měl vydržet 5 let. V případě místního poškození nátěru však nehrozí žádné velké nebezpečí a střecha je plně funkční. Ze strany konkurenčních technologií je často slyšet, že „pur se musí natírat každý druhý rok“. Je to samozřejmě nesmysl, neboť většina nátěrů (i akrylátových) má životnost více jak pět let. Dalším paradox se kterým je možno se setkat je tvrzení, že „akrylátové nátěry jsou obecně rozpustné ve vodě“ - opět lživé tvrzení. Zde je ať záměrně či nevědomky zaměněno - vodou ředitelné za vodou rozpustné. Jistě každý zná Balakryl, Eternal či jiné nátěry. Jsou to akrylátové nátěry, které po zaschnutí jsou zcela nerozpustné. Pravda, film mívá nepatrně větší nasákavost pokud je trvale exponovaný pod vodou, ale na druhé straně se vyznačuje poměrně nízkým odporem difuzi vodních par a ekologickým přínosem pro životní prostředí. Na současném českém trhu je asi nejlepším výrobkem inovovaný SANAKRYL PUR-TOP. Nevhodnou kombinací materiálů, nedodržením techn. pravidel však může dojít k lehčím i vážnějším závadám. O těch příště.
